Odjezd pro posádky VW Passat a Škoda Favorit byl naplánován na 15:00 ze staňkovského náměstí. Poslední posádka vyrazila asi v 16:30 z důvodu dlouhotrvající školy a dokonalé přípravy na nadcházející víkend. I tak stalo se (= zpoždění pouze 15 minut…). Cesta byla klidná a pohodlná, dokud jsme nezastavili v Hypernově v Klatovech. Ti, co začali konzumovat Gábiny během jízdy, potřebovali vykonat potřebu. I stalo se. Ovšem na zeď supermarketu... Zmatky v silniční dopravě jsem způsobil omylem, a tak se pokračovalo vesele dál…
Dojeli jsme. Milá správcová nám podrobně vysvětlila všechny taje chalupy a my byli spokojeni hlavně s tím, že kulečník je zadarmo… Následující hodina patřila domlouvání, kde kdo bude spát. Těžkou hádanku nakonec rozřešil Ferenc, který spolu se svými nezadanými kamarády přesídlil do největší místnosti objektu. Po nastěhování jsme nalézali pořád nové a nové věci. Narazili jsme sud, a hned bylo fajn… Po dvou hodinách dorazil i zbytek výpravy. Prý zabloudili „jen“ třikrát.
Páteční večer byl velký. Byl velký a radostný. Opakovaně jsme hráli kulečník, stolní tenis a stolní fotbal. Nicméně hlasitá hudba všeho druhu určitě neudělala radost místním obyvatelům, ale my se byli soustředit… Zatímco já už pomalu vstával, někteří teprve uléhali do své postele. To se psala osmá hodina ranní… Sobotní den jsme prožili roztržitě. Pomohli jsme autu Family Frost ze závěje, dokoupili zásoby a někdo se zúčastnil bobování. Vyčkávali jsme na večer a na noc.
A ta přišla. Hry všeho druhu, muzika všeho druhu a pivo dvou druhů, Gambrinusu Staropramenu, nás udržovali nad vodou. Zvláště poté, co jsme absolvovali výběh zasněženou vesnicí v 9 hodin večer. Kolem jedenácté hodiny večerní přišla rána pod pás. Došlo pivo!!! Šli jsme se zeptat, kde bydlí majitelka obchodu a přitom jsme uslyšeli zábavu. Myslivci slavili a zrovna končili. Tak jsme jim pomohli s odkupem zbylých flaškových piv, a byli rádi oni i my. Slavili jsme slavili, ani jsme nevěděli co... Zalomil jsem slavení krátce poté, co jsem se uvedl prvním striptýzem na soustředění. Ovšem jako jeden z mála. Konec nastal až okolo 6. hodiny…
Ráno bylo hektické. „Uklízet, uklízet, uklízet,“ řekl by Lenin. Řekl jsem to ovšem já! A s jistým důvodem. Těžkou práci jsme však zvládli, i paní správcová byla spokojena. S úsměvem přešla poznámku, že část výpravy jí v půl šesté ráno bobovala pod oknem… Cesta domů byla občas úsměvná, a to je jen a jen dobře.
Děkujeme majitelům chalupy v Ostružně a všem ji můžeme jen a jen doporučit.