„Když chtěl za nás jeden fotbalista dále hrát, musel přestat pít a kouřit.“ „To měl tak silnou vůli?“ „On ne, ale jeho manželka…“

„Pískání má magický vliv na obecenstvo,“ tvrdil nedávno rozhodčí Píšťalka, „jen se trochu upísknu, hned začnou lidi řvát…“

„Na to, že máme plavání v krvi, nedosahujeme v závodech přiměřených úspěchů.“ „Hm, v krvi máme ale snad nanejvýš fotbal, né?“ „Kdepak fotbal! Plavání! Všude kolem sebe slyšíš – nech to plavat…“

„Proč jsi přestala chodit se Škantou?“ „Měl postranní úmysly.“ „To asi ze zvyku, dělá postranního rozhodčího…“

„Co se ti stalo, Marku?“ „Měl jsem ve škole malér s učitelem.“ „Co jsi provedl?“ „Celkem nic, psali jsme písemku na téma „Jaro a lidé“ a já jsem napsal: Co je na jaře pro rostliny hnůj, to je pro některé lidi fotbal…“

„Ve Skotsku mají hráči na hřišti velkou volnost. Skotští rozhodčí málo pískají, aby si moc neopotřebovali píšťalku…“

Dva rozmrzelí fanoušci odcházejí ze zápasu, ve kterém jejich mužstvo opět prohrálo. „Ještě jsme letos nevyhráli, jsme pořád poslední, jak je to možné?“ „Taky se divím, kluci asi drží bodovou dietu…“

„Moje parta kluků je opravdu sehraná,“ komentoval situaci trenér FC Staňkov na schůzi Sokolu, „ale jen v hospodě…“

„Paní, víte, že ten fotbalový soudce Havlíček si každej tejden přinese z fotbalu pěkných pár korun?“ „Jděte, jak je to možný?“ „Prodá vždycky všechny lahve, co po něm diváci házejí…“

„Hoši, nechci vás strašit,“ říká klubový boss, „ale vyvarujte se mnoha slávy a mnoha alkoholu. Než poznáte, že obojí zatemňuje mozek, bývá už pozdě…“